Zbrašovské aragonitové jeskyně jsou ojedinělé tím, že vznikly unikátní kombinací působení srážkové vody a teplých minerálních vod stoupajících z hlubin země – kyselky, kterou jsme (mimo jiné) mohli ochutnat.
Zatímco běžné jeskyně vytváří hlavně voda stékající z povrchu (déšť, tající sníh), Zbrašovské jeskyně vznikly tzv. hydrotermálním krasověním. To znamená, že k jejich vzniku přispěla teplá mineralizovaná voda (tzv. kyselka), která pod tlakem stoupala z hlubin země (z hloubek až několika kilometrů) podél zlomů v zemské kůře. Teplá mineralizovaná voda a spolu s ní i stoupající teplé plyny (zejména oxid uhličitý, který má hlubinný původ) ohřívají okolní horniny a vzduch v jeskynních prostorách. Proto si jeskyně udržuje specifickou, na české poměry celoročně stabilní teplotu kolem 14 °C. Toto specifické mikroklima vytvořilo ideální podmínky pro vznik vzácných aragonitových útvarů, které jinde v podobné formě neuvidíme. Při naší návštěvě jsme viděli pokus se svíčkou (viz fotografie), která byla zapálena, spuštěna na lanku do hlubin jeskyně, kde po chvíli, vlivem vysoké koncentrace oxidu uhličitého, zhasla. Průvodkyně nám řekla, že výskyt tohoto plynu kolísá a nikdo pro to ještě nenašel vysvětlení. Děti tak na vlastní kůži zažily, že jeskyně nejsou jen galerií krápníků, ale živým, měnícím se prostředím, ke kterému se musíme chovat s respektem a pokorou. Při zpáteční cestě jsme pozorovali rodiny kačen u řeky Bečvy, užívali si slunečného počasí se zmrzlinou a pak, unaveni, ale šťastní se vrátili domů.